Prezident republiky Edvard Beneš spolupracoval na poválečné sovětizaci Československa. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
PŘEDVOLEBNÍ DENÍK / Kolega a přítel Michal Klíma napsal pro FORUM 24 zásadní text o posedlosti některých historiků převracet naruby historická fakta a zaměňovat je jen za jakési názory. Podle historika Jakuba Rákosníka je historie nikoli vědou o fakticitě minulých dějů, ale jen jakýmsi tržištěm rozmanitých vzpomínek, souborem různých příběhů, které mohl každý prožít jinak.
Jak zvrácený to je nápad, si můžeme ukázat třeba na poznatku z filmu o rodině velitele vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Když ho měli přeložit, jeho žena plakala, protože v Osvětimi prožila krásné období svého života při pečování o dům. Že za zdmi její zahrady, kde pěstovala růže, umíraly tisíce lidí, to si nijak nepřipouštěla. Podle relativistů mezi historiky je její zkušenost z Osvětimi stejně legitimní jako paměť přeživších obětí holocaustu.
Již jsme tu psali o tom, že pohled na historii ostře rozděluje současné Čechy a spoluurčuje, jak se kdo dívá na naši přítomnost. V této souvislosti je třeba ocenit iniciativu kolegů ze serveru Hlídací pes. Jedná se o výzvu novinářů a historiků k 80. výročí konce 2. světové války, kterou lze shrnout do jediné věty: „Doplňte k soše bývalého československého prezidenta Edvarda Beneše na pražském Loretánském náměstí tabulku, že zabránil obnově demokracie a že mlčel k bezpráví.“ Výzva je adresovaná zastupitelstvu hlavního města Prahy.
Podle iniciátorů výzvy by pražský magistrát měl k soše připojit vysvětlující informační desku s textem následujícího znění: „Edvard Beneš v letech 1943–1948 nesl jako prezident prozatímní exilové vlády a prezident republiky politickou zodpovědnost za to, že komunisté získali výsadní postavení ve státě. Po válce byl spoluzodpovědný za to, že v důsledku státem organizovaného násilí zahynuly desetitisíce obyvatel Československa. Další desítky tisíc lidí byly odvlečeny do Sovětského svazu. Miliony lidí ztratily domov a byly připraveny o majetek. Zabránil obnově demokracie a napomohl sovětizaci země. Ke všemu bezpráví mlčel.“
Doplňme, že tato iniciativa přichází v souvislosti s vydáním knihy „České průšvihy 1945–1948“, kterou kolegové připravili k letošnímu 80. výročí konce druhé světové války. Jedná se o pozoruhodný příspěvek k oslavám, jež jsou jinak po ruském vzoru zatíženy často dost otřesným kýčem. Chtěl bych výzvu i vydání knihy velmi ocenit.
Není žádná náhoda, že současní ctitelé otřesné a tragické postavy prezidenta Edvarda Beneše jsou často ti samí lidé, kteří by s lehkostí prodali Česko Putinovu Rusku.
Jistě, že hodnocení Edvarda Beneše je věcí svobodného úsudku. Ale fakticita jeho konkrétních skutků je daná a neměnná. Přistoupil na mocenskou dominanci komunistické strany, na omezení demokracie vyloučením politické opozice, šířil nenávist k Němcům a podřizoval se Stalinovi. Stíny jeho politiky sahají až do dnešních dnů. Proto je debata o jeho spoluvině za dobu nesvobody naprosto zásadní a potřebná právě v předvolební době. Lhaní o historii totiž úzce souvisí s lhaním o přítomnosti.
