Rakouský prezident Alexander Van der Bellen jmenoval novou vládu. FOTO: Kanceláře rakouského prezident republiky / se souhlasem
FOTO: Kanceláře rakouského prezident republiky / se souhlasem
ANALÝZA / Rakousko má konečně vládu. Po více než pěti měsících vyjednávání a dvou neúspěšných pokusech byl v pondělí oficiálně jmenován do funkce nový kancléř: Christian Stocker z Rakouské lidové strany (ÖVP). V koaliční vládě s ním zasednou sociální demokraté (SPÖ) a liberálové ze strany NEOS, jejíž členové vstup do vlády o den dříve posvětili hlasováním. Lidovcům tak zůstane funkce kancléře, kterou tato strana drží od roku 2016, zatímco sociální demokraté po čtvrt století znovu získají ministerstvo financí.
Třem ideologicky nesourodým stranám se původně nepodařilo nalézt shodu na programu, na jejich první pokus proto navázal plán na uzavření koalice mezi lidovci a krajně pravicovou Svobodnou stranou Rakouska (FPÖ), která v září těsně zvítězila v parlamentních volbách. I tato potenciální koalice pod vedením šéfa FPÖ Herberta Kickla nicméně ztroskotala, tentokrát především na otázce obsazení důležitých ministerských postů.
Svobodní totiž trvali na získání ministerstva vnitra, což nejen u ÖVP vzbuzovalo obavy z další infiltrace rakouských tajných služeb Ruskem. Obě strany se navíc zcela rozcházely ve své vizi zahraničněpolitického směřování Rakouska, které mělo podle lidovců pokračovat na prozápadní (ač formálně neutrální) trajektorii, zatímco FPÖ trvala na sblížení s autokratickým maďarským premiérem Viktorem Orbánem a potažmo i Putinovým režimem.
Svobodní požadovali mimo jiné ukončení protiruských sankcí, obnovení dodávek ruského plynu nebo odstoupení od společných bezpečnostních iniciativ se zbytkem Evropské unie a Severoatlantickou aliancí. Když tyto programové body lidovci odmítli přijmout a nebyli se ani ochotni vzdát ministerstva vnitra, Kickl jednání ukončil a ÖVP se vrátila k původnímu konceptu středové trojkoalice. Ta tentokrát vznikla poměrně rychle, nový kancléř Stocker jednání přesto označil za vůbec „nejsložitější v historii“.
Konsensus a pragmatismus
Středovým stranám se tentokrát podařilo dohodnout na programu, ve kterém je kladen důraz na „konsenzus a pragmatismus“ – ačkoli podle šéfa FPÖ Kickla jde o „nejhorší program všech dob“. Na prvním místě bylo potřeba konsolidovat rozpočet, zadluženému Rakousku totiž kvůli nadměrnému schodku hrozilo řízení ze strany Evropské komise.
Vládní strany se proto shodly na snížení schodku o 6,3 miliard eur (158,3 miliardy korun) v letošním roce a 8,7 miliard eur (218,6 miliardy korun) v roce následujícím. Součástí tohoto konsolidačního balíčku jsou třeba zásahy do penzijního systému, zrušení daňových výjimek pro solární panely nebo zvýšení bankovní daně a spotřební daně z tabáku.
Nová koalice se kromě toho chce výrazně věnovat otázce masové imigrace a integrace přistěhovalců, která je v Rakousku stále palčivějším tématem v souvislosti s násilnými incidenty, jako byl nedávný útok ve Villachu. Syrský žadatel o azyl při něm v polovině února zavraždil čtrnáctiletého chlapce a dalších pět lidí zranil, podle rakouských úřadů měl přitom být napojen na takzvaný Islámský stát.
Trojkoalice v oblasti migrace plánuje kupříkladu s okamžitou platností pozastavit slučování rodin uprchlíků, staví se proti přerozdělování běženců z jiných zemí Evropské unie a vyhradila si právo zcela zastavit přijímání žadatelů o azyl v případě jejich prudkého nárůstu. Kromě toho chce tlačit i na lepší začlenění stávajících azylantů, kteří se budou muset v rámci povinného tříletého integračního programu učit německy, prokázat, že sdílí hodnoty rakouské společnosti, nebo se podílet na veřejně prospěšných pracích.
K lepší integraci cizinců by měl přispět i zákaz nošení muslimského šátku u dívek mladších čtrnácti let. V zahraniční politice pak Stockerova vláda slibuje kontinuitu prozápadního směřování včetně účasti na obranných programech typu iniciativy Sky Shield, která si klade za cíl vznik společné evropské protivzdušné obrany a na níž se podílí již 23 zemí včetně České republiky.
Umění kompromisu
Přestože se v Rakousku konečně podařilo sestavit vládu, není jisté, nakolik bude stabilní nebo efektivní při prosazování svých programových cílů. Problematický může být už samotný fakt, že se koalice účastní hned tři strany – mimochodem, vůbec poprvé v poválečné historii země. Sociální demokraté a lidovci mají sice v parlamentu většinu i bez liberálů, ovšem mimořádně těsnou, opírající se o jediného poslance.
Právě strana NEOS, která vznikla teprve v roce 2012, se přitom již v minulosti ukázala jako poměrně nevypočitatelná. Liberálové totiž vycouvali z prvního jednání o vládě a důležitá rozhodnutí musí odsouhlasit členská základna, což může u kroků v rozporu se stranickým programem vyvolat napětí. Mezi třemi vládními stranami navíc existují značné ideologické rozdíly, které byly patrné zvláště během snahy o řešení složité rozpočtové situace: zatímco lidovci tlačili na škrty a liberálové prosazovali systémové reformy, sociální demokraté dávali přednost zvyšování daní.
Jak ale prohlásil kancléř Stocker, „umění kompromisu je velkou rakouskou ctností“ a dohodnutý vládní program je výsledkem „konsensu, spolupráce a důvěry“. Koaliční partneři budou mít navíc mimořádně pragmatickou motivaci pro nalezení dohody: tedy maximální snahu vyhnout se předčasným volbám.
Právě po nich volá od krachu vyjednávání s lidovci Kickl, jehož straně průzkumy předpovídají 33 až 39 procent hlasů (v zářijových volbách to bylo „pouze“ necelých 29 procent). Zvláště lidovci, kteří ještě na podzim dosáhli skoro stejného výsledku jako FPÖ, naopak riskují dramatický propad a jejich preference se pohybují okolo dvacetiprocentní hranice.
