
Donald Trump FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia

KOMENTÁŘ / Trumpův poradce pro národní bezpečnost Steven Miller prohlásil, že současná administrativa zkoumá způsoby, jak by mohla pozastavit platnost pravidla habeas corpus, které má zaručit, že nikdo nebude zadržen a vězněn bez řádného důvodu. Jen pár dní předtím jeho šéf v rozhovoru s NBC řekl, že neví, zda je povinován dodržovat ústavu. V ještě dřívějším rozhovoru pro stanici ABC připustil, že by mohl zařídit návrat Kilmara Abrega Garcíi, kterého jeho administrativa omylem deportovala. Dodal ale, že to neudělá, a to navzdory tomu, že zařídit jeho návrat mu jednohlasným rozhodnutím nařídil Nejvyšší soud. Není to náhoda. Donald Trump v otázce migrace zkouší, kam až může zajít.
Migrace je z tohoto pohledu pro administrativu ideálním testovacím polem. Právě v této oblasti má totiž u amerických voličů podle průzkumů stále solidní, byť klesající podporu. Ta vysoce převyšuje to, jak jsou lidé spokojení s jeho výkonem, co se ekonomiky týče. Administrativa tak ne úplně neoprávněně doufá, že jí Američané u deportací a ostrahy hranice budou ochotni odpustit porušování pravidel.
Šikmá plocha stavů nouze
Porušení ústavy by ale mělo být naprosto jednoznačně tabu. Pozastavení platnosti habeas corpus je krok, který je zkrátka ospravedlnitelný jedině ve válce či naprosto výjimečném stavu a tak byl také zatím vždy v dějinách Spojených států používán. Trumpova administrativa ve snaze obejít Kongres hojně využívá nástrojů určených pro výjimečný stav. Ten je právním základem například i pro Trumpova cla. Tohle by byl ale přece jen krok ještě o něco dál.
Habeas corpus je naprosto základním pravidlem, které chrání jednotlivce proti státní zvůli. Je celkem jedno, že by pozastavení jeho platnosti v tuto chvíli platilo jen pro nelegální imigranty. Jak chcete dokázat, že jste občan, pokud se vám nedostane možnosti to dokázat? Když to zkombinujeme s tím, že Trump a jeho okolí v případě pana Garcíi odmítají postupovat v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu s výmluvou, že García je už v zahraničí, je to extrémně nebezpečný koktejl.
Teoreticky by tak v tomto systému mohla vláda kohokoliv sebrat na ulici bez zatykače či rozhodnutí o deportaci a odvézt ho do třetí země a pak říct, že tam už je rozhodnutí jakéhokoliv soudu irelevantní. Pokud by něco takového Trumpova administrativa dokázala prosadit pro nelegální migranty, zbýval by už jen krůček k tomu, aby to uplatnila i na zločince s americkým občanstvím a bez soudu následně sama byla arbitrem toho, kdo je zločincem.
První krok na cestě do pekla
V tuto chvíli je samozřejmě nemožné s jistotou tvrdit, že by administrativa takové kroky chtěla či dokázala podniknout. Nicméně faktem zůstává, že prolomení tohoto tabu je bez naprosto mimořádně závažného důvodu extrémně nebezpečný krok.
Donald Trump navíc nezvykle přímo zasahuje do práce svého ministerstva spravedlnosti. To v americkém systému plní funkci vrchního žalobce, a tak rozhoduje o tom, koho bude vláda stíhat. Prezidenti tradičně do výkonu této pravomoce nemluvili. Trump vydal minimálně jeden exekutivní příkaz, v němž specificky žádá svou ministryni Pam Bondiovou o podniknutí právních kroků proti dvěma svým kritikům.
Máme tedy prezidenta, u nějž se rozhodně nelze spolehnout na zvykovou uměřenost, který otevřeně ignoruje rozhodnutí Nejvyššího soudu, v rozporu se svou prezidentskou přísahou tvrdí, že neví, zda musí dodržovat ústavu, a teď by chtěl odstranit základní pojistku proti státní zvůli. Pokud to jeho fanoušky a obhájce u nás stále ještě neznepokojuje, je otázka, co by v nich vlastně dokázalo vyvolat pochyby.