Ukrajinský prezident s tehdejším republikánským kandidátem na prezidenta Spojených států v září loňského roku během setkání v New Yorku. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Na americký přístup k vyjednávání příměří a míru na Ukrajině je smutný pohled. Na půdě OSN Amerika hlasuje se Severní Koreou a Běloruskem proti rezolucím, které po právu popisují Rusko jako agresora. Americký prezident označuje Zelenského v rozporu s fakty za diktátora, ale o Putinovi to říct nechce navzdory tomu, že to je pravda. Prý proto, aby si nezavřel dveře k jednání. Amerika nepůsobí jako nestranný zprostředkovatel, natož podporovatel napadené země. Pro Donalda Trumpa je dostatečným ruským ústupkem to, že Putin neschlamstne Ukrajinu celou. Je dobře, že Kyjev nadále podporuje Evropa. Může totiž ztížit Trumpovi dojednanou ukrajinskou kapitulaci.
Vidět to bylo koneckonců i na tom, že po krátkém setkání se Zelenským a dalšími evropskými politiky na papežově pohřbu najednou Trump pootočil a zase začal mluvit o sankcích proti Rusku. Nedělejme si ovšem velké naděje, že to dlouho vydrží. Z Moskvy už zaznělo vstřícné slovo. Putin je prý ochoten jednat se Zelenským bez předchozích podmínek. Bohužel je dost pravděpodobné, že tento „ústupek“ Trump bude vnímat jako svůj úspěch a žádné sankce zase nebudou.
Moskva diplomacii umí a Trump polyká návnadu i s navijákem
Všimněme si, že Putin podle svého mluvčího Peskova milostivě svolil jen s tím, že se Zelenským bude jednat. Spojeným státům se tak pořád ještě nepodařilo Rusko dotlačit ani k onomu třicetidennímu bezpodmínečnému příměří, kvůli němuž Ukrajině Trump zastavil vojenskou pomoc a sdílení zpravodajských informací. Kreml ale dobře ví, že mu stačí vyslat signál. Zatím to na Trumpa fungovalo vždycky.
Asi nejlepším příkladem je ruská udička s odzbrojovací a ekonomickou návnadou na konci. Americký prezident má zjevně pocit, že ekonomická spolupráce USA s Ruskem v oblasti třeba energetických surovin je páka, kterou používá on na Moskvu. Přitom je tomu přesně obráceně. Kreml si je dobře vědom toho, jak moc Trump a někteří lidé okolo něj stojí o to odlákat Rusko od spolupráce s Čínou. Také nejsou tak hloupí, aby vsadili místo stabilního, byť pragmatického, partnerství s Pekingem na Spojené státy.
Je docela pravděpodobné, že už za dva roky budou mít většinu minimálně v jedné komoře Kongresu demokraté, kteří budou jakoukoliv iniciativu tímto směrem blokovat. Za čtyři roky může do Bílého domu usednout demokratický prezident a kormidlo obrátit úplně. Jenže Rusko ví, že naděje na takovou velkou dohodu je pro Trumpovy republikány silným lákadlem. Co je proti tomu polovina Ukrajiny?
Ukrajina by to bez USA měla těžké
Výhrůžky amerického ministra zahraničí Marca Rubia a viceprezidenta J. D. Vance v tom smyslu, že pokud se nepodaří dosáhnout dohody, tak Spojené státy z jednání prostě odejdou, jsou zjevně určené Kyjevu, a nikoliv Moskvě. Tento odchod z jednání by totiž minimálně zahrnoval konec americké pomoci Ukrajině a možná i zrušení sankcí proti Rusku. To by byla pro Ukrajinu katastrofa.
Nejde možná ani tolik o samotnou vojenskou pomoc. Už teď je zjevné, že ta americká pomalu vysychá. Ukrajina momentálně čerpá z balíčku ve výši 1,25 miliardy dolarů, který ohlásil v prosinci ještě prezident Biden. Navzdory tomu, že Donald Trump má k dispozici několik miliard dolarů z fondu, který může využít k pomoci spojencům, žádná nová pomoc ohlášena nebyla. Evropa se tak už několik měsíců připravuje na to, že ze Spojených států už nic dalšího přijít nemusí.
Větším problémem by bylo, kdyby Trump došel k názoru, že míru brání Ukrajina. Pak by po krachu „mírových jednání“ mohl přistoupit ke zrušení sankcí vůči Rusku. Něco takového by významně podpořilo ruskou ekonomiku. Zelenskyj tak musí najít způsob, jak se nepodřídit ruským požadvakům, které Američané ve svém plánu de facto tlumočili, ale zároveň udržet Washington ve hře.
Status quo je maximum možného
Donald Trump zjevně nebude tlačit na Rusko tím, že by Ukrajinu zaplavil americkými zbraněmi. To se ozývalo z jeho tábora před volbami a těsně po nich, ale naděje, že k tomu dojde, se limitně blíží nule. Ani po sílících útocích na civilisty ze strany Ruska jsme od amerického prezidenta nic takového neslyšeli. Nanejvýš mluvil o nových sankcích a ani ty s největší pravděpodobností nezavede po nejnověším ruském „ústupku“.
Je potřeba se realisticky smířit, že pod současným americkým vedením je nejlepším možným scénářem pro Ukrajinu udržení stávajícího stavu. To znamená, že Trump nebude trvat na de facto kapitulaci Ukrajiny s tím, že Rusko stejně válku nakonec vyhraje. I tato situace je ale pro Moskvu výrazně příznivější než před Trumpovým nástupem.
