Jiří Weigl FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Jiří Weigl z Institutu Václava Klause je velmi nespokojen, jak u nás probíhají oslavy konce druhé světové války. Kromě toho se rozhodl hájit světlou památku prezidenta Edvarda Beneše a popírá Benešův podíl na tom, že komunisté u nás měli už před únorem 1948 umetenou cestu k moci. Mluví o překrucování historie, ale nezdá se, že by se v ní moc orientoval.
Podle Weigla prý dnes „mainstream“ překrucuje historii a „nacisté, nikoli Němci, nesou vinu, zatímco Rusové, ne Stalin, jsou obviňováni z okupace a ‚zločinů‘“.
„Rusové prý neosvobozovali, jenom okupovali, znásilňovali a spolu s nacisty prý mohou i za samotné vypuknutí války. Její vítěze – nejen Rusko (tehdy Sovětský svaz), ale dnes už i USA, jsme se podle mainstreamu rozhodli kvůli současné politice považovat za nepřátele a podle toho se přepisují a překrucují dějiny nejen ty nejmodernější, ale i ty osmdesát let staré.“
Historie je dle Weigla manipulována, mladé generace ji ignorují a manipulátoři podporují nové zbrojení. „Režimní manipulátoři se nestydí opakovat hanebné figury svých propagandistických předchůdců z padesátých let.“
To je dobré, pán z IVK nazývá demokraticky zvolenou vládu „režimem“ a srovnává ji s komunistickou hrůzovládou, kdy se popravovalo, mučilo, zavíralo a masově okrádalo. Že se zbrojí kvůli agresivnímu Rusku, které válčí v zemi den cesty autem od nás, ho nezajímá.
Nakonec ale přijde stesk nad tím, jak se dnes křivdí prezidentu Benešovi.
„Další smutnou nehorázností… je dopis iniciativy některých ‚osobností‘, jak se podobným aktivistům v tisku nadneseně říkává, adresovaný členům pražského zastupitelstva, v němž požadují, aby k soše prezidenta Edvarda Beneše na Loretánském náměstí byla na útraty města připojena deska, která bude konstatovat, že Beneš nesl odpovědnost za to, že ‚komunisté po válce získali výsadní postavení ve státě‘. Vzhledem k tomu, že nejznámějšími ‚osobnostmi‘ mezi signatáři dopisu jsou bývalí politici – synové prominentních komunistů Petr Pithart a Jan Kalvoda –, působí jejich požadavek na veřejnou výtku prezidentu Benešovi za to, že umožnil, aby se jejich otcové stali vysokými diplomaty a velvyslanci komunistického režimu, jako docela velké chucpe.“
Chucpe je to od Klausových lidí. Václav Klaus, aby mohl být parlamentem zvolen prezidentem, hopkal za komunisty, aby získal jejich podporu. Po zvolení je pozval na schůzku do Lán, což by Václava Havla nikdy ani nenapadlo. Bývalých komunistů měl v ODS a ve své vládě skutečně dost. Vzít si Puškinovu cenu od Vladimira Putina, člena KSSS a důstojníka KGB, bylo podle něj v pořádku. (Nevrátil ji ani po zločinném napadení Ukrajiny.)
Ale zpět k Benešovi. Vyčítá se mu dvojí selhání, v roce 1938 a pak 1948. V tom prvním případě byl skutečně pod velkým tlakem a západní velmoci ho v tom nechaly. Jestli se Československo muselo dostat do této pozice, by bylo téma na jinou a delší úvahu. Vývoj za války a po ní má ale na svědomí jednoznačněji.
V rozhovoru pro FORUM 24 to popisoval historik Vít Smetana.
„Největších chyb se dopustil už při jednáních s vedením KSČ při návštěvě Moskvy v prosinci 1943. Tam jednak tvrdě kritizoval velkou část svých ministrů i celého exilového aranžmá v Londýně, a také přistoupil na radikální komunistické návrhy, hlavně vytváření národních výborů jakožto revolučních orgánů státní správy v době osvobození. Především ale prohlásil, že by se komunisté měli stát ‚nejsilnějším elementem nového režimu‘. To byla skvělá předehra k jejich mocenskému nástupu, zvláště s právě podepsanou československo-sovětskou spojeneckou smlouvou v zádech, na jejímž základě mohli komunisté do budoucna v každé politicky sporné otázce říkat: ‚Vždyť to tak chce i Sovětský svaz, náš hlavní spojenec a garant naší bezpečnosti!‘“ říká Smetana.
Znárodňování, zamoření bezpečnostních složek komunisty loajálními ke straně a k SSSR, ale ne k vlastní zemi, po únoru, když byl ještě ve funkci, mlčení k zatýkání a vyhazování z práce a z funkcí a opožděná abdikace. To byla konečná bilance Benešova poválečného působení.
Beneš naletěl Stalinovi stejně tak, jako Klaus naletěl Putinovi. Když dnes klausovci urputně hájí Beneše, ve skutečnosti jen ospravedlňují sami sebe.
